CESTA ZA ŠTĚSTÍM
Ještě před měsícem by mě nenapadlo, že se budu dnes po konci střední školy balit k babičce a dědovi, místo abych se balila do Kalifornie. Vlastně by mě toho nenapadlo víc. Před měsícem jsem ještě byla bezstarostná mladá dívka a jediné, z čeho jsem si dělala hlavu, bylo to, jak dám závěrečné zkoušky. Nic víc. Užívala jsem si s kamarády, lítala po městě, po pláži, se sestrou jsme plánovaly, jak strávíme tyto prázdniny. Nic jiného nebylo podstatné ani důležité. Užívala jsem si jako každá druhá osmnáctiletá holka v posledním ročníku na střední a těšila se, jak se přestěhuju do vysokoškolského kampusu, kde na mě budou čekat další dobrodružství. Věděla jsem, že když se mi tam nebude líbit, vždy se můžu sebrat a jet domů. Naši na mě přece budou čekat s otevřenou náručí. Jenže teď už ne…
Celý tento víkend, který jsem měla původně strávit s našima, i když neochotně, jsem trávila balením a posíláním svých věcí do Ocean City ve státě Maryland. Znala jsem to tam. Vlastně jsem tam s Avery, mojí sestrou, prožila dětství a několikery prázdniny. Kdyby to bylo za jiných okolností, nejspíš bych se tam těšila. Teď mi to bylo jedno… Jako všechno ostatní.
Stěhovala jsem se z Mysticu v Connecticutu. Z místa, které jsem znala jako své boty, a na které jsem měla ty nejkrásnější i ty nejhorší vzpomínky. Opouštěla jsem svoje rodné město, svoji střední školu, svoje kamarády. Opouštěla jsem samu sebe. Tu osobu, kterou jsem ztratila v tu jednu jedinou chvíli. V jeden okamžik.
Vím, že jsem to nemusela dělat. Nemusela jsem se stěhovat. Mohla jsem zůstat tady v Mysticu, starat se o dům, najít si práci… Jenže to všechno mě děsilo. Byla bych sama. Děsila mě představa, že už za mnou nebude nikdo stát, kdybych udělala chybu. Nikdo by mě nenaučil, jak se to dělá správně… Potřebovala jsem ještě chvíli na to, abych se vzpamatovala… Potřebovala jsem na to všechno zapomenout a nikdy se k tomu dni už nevracet.
Naposledy jsem se ohlídla po svém bývalém pokoji a zavřela dveře. Vše vypadalo tak cize. Studeně. Holé zdi, které dříve pokrývaly fotky a plakáty různých kapel. Prázdné poličky bez knih vyrovnaných podle žánrů. Prázdné skříně bez oblečení. Postel bez peřin a bez polštářků.
Sešla jsem po masivních dřevěných schodech, které už nelemovaly naše rodinné fotografie, dolů do kuchyně. Veškeré skleničky, hrníčky a talíře byli pryč. Toustovač, který stál vždy pod oknem, i konvice byli taky pryč. Všechny tyhle drobnosti, které jsem dřív považovala za samozřejmé, byly pryč. Židle u jídelního stolu byly přisunuté až příliš blízko, obyvák byl až moc uklizený. Televize zmizela…
Při tom pohledu na dříve známá místa plná života jsem kdesi hluboko pocítila osten bolesti, ale hned jsem ho zahnala. Ne, nemohla jsem vzpomínat. Nechtěla jsem. Tohle teď bylo cizí místo. Já už sem nepatřím. Nepatřím nikam.
Když jsem za sebou zavírala vchodové dveře a po cestě k půjčenému autu se ještě ohlídla, neviděla jsem nic jiného než minulost. Knedlík, který se mi tvořil v krku, jsem polkla a rukou jsem se štípla do předloktí. Nenechám se tím pohltit. Nebudu plakat… Neplakala jsem už tak dlouho, tak to teď vydržím…
„Jsi v pořádku, zlatíčko?“ Otočila se na mě babička z předního sedadla, když jsem nastoupila a batoh, který jsem měla hozený přes rameno, si položila vedle sebe.
Jen jsem přikývla. Nemohla jsem mluvit. Ne teď.
Babička jen přikývla a pousmála se. Nebyl to spokojený, ani šťastný úsměv. Byl to z části ten úsměv, co vám má dodat odvahu a zároveň vám prozrazuje, že ten dotyčný není tak docela v pořádku. A to babička s dědou nebyli. Jejich svět se roztříštil stejně jako ten můj.
***
Calle se zhroutil svět. Po náhlém úmrtí rodičů a sestry je nucena přestěhovat se k babičce a dědovi, ale i přesto ztrátu velmi špatně nese. Když se její rodný dům prodá za víc peněz, než se očekávalo, je tozhodnutá dodržet slib, který si se sestrou daly a vyjíždí na roadtrip po Americe. Nejede ale sama, společnost jí dělá její bratranec Nate a jeho dva nejbližší kamarádi. Všichni sice vyjíždí na dalekou pouť s tím, že jedou za zábavou, ale nakonec je to cesta sebepoznání vedoucí Callu ke vzpomínkám a truchlení. Je to cesta za štěstím.
Něco navíc
Hlavní postavy:
Calla Summers
Babička Cally: Cynthia Summers
Dědeček Cally: Patrick Summers
Matka Cally: Jennifer Summers
Otec Cally: James Summers
Sestra Cally: Avery Summers
Nathaniel Frey
Matka Nata: Katie Frey
Otec Nata: Tom Frey
West Stampler
Holden Halbrook
Abbi Halbrook
USA
ROZEPSANÉ
0 komentářů